Soudobá společnost uznává boty na podpatku jako vrchol ženskosti a elegance. Pravdou je, že tento druh obuvi si získal popularitu napříč celým světem, a rozhodně to nebylo pro jeho praktičnost či pohodlnost. Kde podpatky vznikly a proč?
Vznikly už ve starověku
Podpatky, i když ne v podobě, jakou známe dnes, si lidé oblékali už ve starověku. Zatímco egyptští řezníci je nosili, aby se neušpinili od krve ze zabitých zvířat, v Řecku byly doménou herců. Čím významnější roli přitom herec dostal, tím vyšší podpatek na jevišti nosil a tím více byl pro diváky nápadný. V Římě je z podobného důvodu začaly nosit kurtizány, které tak vyčnívaly z davu a přilákaly více zákazníků. Pozadu nezůstalo ani Japonsko, kde bránily ženám, aby si ušpinily kimono od prašných cest.
Dvě kolébky módy s rozdílným přístupem
V 15. století se boty na podpatku či spíše platformě začaly objevovat v Benátkách a opět – po vzoru starověkého Říma – mezi prostitutkami. Boty byly vysoké až 18 centimetrů a pro klienty platily za smyslné a zajímavé.
Za zcela opačný konec uchopila podpatky v 16. století Francie, kde je obula urozená Catherine de Medici, aby si přidala pár centimetrů ke své nevelké postavě. Od ní se pak boty rozšířily do vyšších společenských kruhů, kde symbolizovaly příslušnost ke šlechtě, a to mezi muže i ženy. Tyto boty už se podobaly dnešním lodičkám.
Podpatky za doby Krále Slunce
Podpatky následně proslavila módní ikona 17. století, král Ludvík XIV. Nechával si je zhotovit nejčastěji v červené barvě, která patřila v té době k nejdražším – však se také vyráběla pracným drcením těl hmyzu dováženého až z Mexika. Jelikož Ludvík XIV. patřil k milovníkům umění, nechával si boty navíc zdobit výjevy z bitev nebo ze svého milostného života. Francouzská smetánka se snažila jeho styl napodobovat až do roku 1789, kdy začala Velká francouzská revoluce a okázalé vystavování bohatství už nebylo ani žádoucí, ani bezpečné.
